Dalsi informace o ...........
VAMPYRISMUS
Téma vampyrismu je v
současnosti velice populární. Upíři jsou častým námětem současných
filmů, nevyčerpatelným zdrojem v literatuře, kde tyto bytosti oplývají
mnoha fantastickými vlastnostmi a schopnostmi. Stylizace do role upíra
slouží jako velmi přitažlivá image, existují početné skupiny lidí,
kteří si vybrali vampyrismus jako inspiraci pro svůj životní styl,
někteří se dokonce za upíry považují. Pojďme se však podívat na fenomén
vampyrismu z hlediska folklórního a přiblížit si některá okultní či
vědecká vysvětlení.Často je pokládána otázka odkud se vůbec vampyrismus
vzal a kde je skryt jeho původ. Na tuto otázku dosud nikdo uspokojivě
neodpověděl. Zatímco na jedné straně racionální věda odmítá dnes již
vůbec připustit samostatnou existenci - vše popírá. Na druhé straně
okultismus svou odpověď skrývá před zvědavými vědci.
Tvrdí se, že Vampyrismus povstal v dobách velkého Egypta (asi 30 000
let př.Kr.), mocí egyptských černých mágů nebo je jeho původ připisován
do asijských stepí a přiřazován ke kočovným kmenům, zatímco jeho
vládnoucí dynastie pak na Balaton a do území tajemné Transylvánie.
Vampyrismus tu, ale byl již mnohem a mnohem dříve. Všechny tyto zmíněné
původy jsou již jen viditelné a zaznamenané kořeny doposud
rozrůstajícího kmene.
Jeho počátek se ztrácí kdesi ve vzdálené záři pohanských ohňů a
prvotních magických rituálů. Přesně tam se začalo vytvářet jedno z
nejstarších náboženství na Zemi, před 27 000 let. Ve vzývání božstev
temných i nebeských. V uctívání života a volání smrti. Z té záře
uctívání, volání a víry povstal ten, který nepatří temnotě ani nebi,
který obývá obě říše, jak hmotnou tak i astrální.
Tak zrodil se Nosferatu, mocný vládce, poutník mezi světlem a tmou,
životem a smrtí. Pradávný nadřazenec nad oběma světy. Genius
vampyrismu, upírský velekněz. On je nadřazenec nad vším. Vrací k životu
vše to, co se v kapkách krve ztrácí z tohoto světa, z lidských osudů,
přání a životů. Propůjčí tak poznání magie, ale je nucen respektovat i
velikost Boží.
"Odsuzuji Tě k živoucí smrti
a věčné touze po krvi"
Bram Stoker, Dracula
Vampyrismus
je tedy bez hranic. Natož pak zemi či místo svého původu, jelikož jest
původu astrálního - tedy nehmotného, litujícího za hranicemi našeho
světa. Vznikl již při tvoření a dříve či později se projevil v každé
významnější kultuře na Zemi.
Ve své podstatě se dělí vampyrismus na tři základní formy existence. Na
astrální, hmotnou a psychickou. Všechny tyto formy jsou vzájemně
propojeny a ovlivňují se na vzájem.
Vampyrismus je na Zemi už mnoho let, ale jisté je pouze jedno, do
Evropy se dostal s římskými legiemi před dávnými časy. Římské legie
všude rozsévaly smrt a prosazovali své náboženství. A s nimi přišlo to
strašlivé cosi. Připomínalo to člověka, ale živilo se to čerstvou krví.
Nikdy to nezemřelo a nahánělo to lidem hrůzu a strach....
Lidé věřili na přítomnost a existenci upírů ve své společnosti a bylo
to pro ně naprosto přirozené. I když tajemné a záhadné, postavené na
úroveň neobyčejného strachu. Ať už se jednalo o divoké kmeny východní
Evropy, slovanské a baltské země, tak i o tradice starého Egypta a v
neposlední řadě i o kultury střední a Jižní Ameriky.
Věděli, že upíři se vynořily z temnot a hlubin věků a stali se tak
ztělesněním zla. Lidé se jich báli. Dávali jim nejrůznější jména a
přisoudili jim podobu krvavé šelmy. A tato představ často přetrvává
dodnes.
Vlastí upírů se stala Transylvánie, tato nejméně známá a prakticky
nezmapovaná část východní Evropy. Tato země je plná divokých lesů a
rozeklaných skal, kam si jen tak nikdo netroufne. Je to domov a
útočiště vlků, medvědů a ohromných havranů, kteří se soumrakem v
hejnech přelétávají nad zapomenutou krajinou černých lesů, hradních
zřícenin a osamocených křížů na vrcholcích kopců.
Do oparu mlhy a rudého slunce se prolíná jejich smutné krákání. Noci
tam jsou, jako vystřižené z hororů. Tesknivé vytí vlčích smeček a temné
nebe s plujícími cáry mraků.
O udatné a krutém knížeti temnot, který tuto zemi kdysi obýval. Často
byli v tomto kraji nalezeny mrtvoly s prokousnutým hrdlem - v očích
nevýslovný děs. Přitom nikde známka po krvi. Kdo mohl ten se této
končině raději vyhýbal.
Přesto se stávalo, že do divoké a temné krajiny zabloudili pocestný, co o krvavé historii neměli ani ponětí.
Pověsti a první záznamy o upírech jsou staré nejméně 5. až 6 000 let. Všechny legendy o upírech jsou si až neuvěřitelně podobné.
Temný
noční přízrak vstávající z hrobu a sytící se krví živých lidí. Mezi
lidi obvykle přichází mezi soumrakem a svítáním, pije jejich krev, čímž
se udržuje při životě a chrání tak své tělo před rozkladem v hrobě.
V Evropě mají upíři své kořeny především v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku,
na Moravě, v Polsku a v Karpatech. Až m nohem později se objevili ve
Francii, Anglii a Německu. Jako pravlastí upírů je nazývána
Transylvánie.
Přesto si každá kultura charakterizovala svou vlastní představu upíra
je však nejvíce rozšířená a stala se obecně společnou pro většinu
kultur a národů. Zosobňuje ji tajemná, záhadná postava s plnými rudými
rty a dlouhými zuby s kapkami krve.
Je obdařena nadpřirozenou silou, ovládá magii a má hypnotické
schopnosti. Upírem může být i žena, ale všechny ženy jsou krvelačnější
než muži.
O upírech, lépe řečeno vzkazech pro ně, se prý můžeme také dočíst v
Bibli (Starý zákon). Znalci Starého zákona tvrdí, že určitá slova v
třetí knize Mojžíšově, kapitole 17 jsou nepochybně adresována upírům:
Temný
noční přízrak vstávající z hrobu a sytící se krví živých lidí. Mezi
lidi obvykle přichází mezi soumrakem a svítáním, pije jejich krev, čímž
se udržuje při životě a chrání tak své tělo před rozkladem v hrobě.
V Evropě mají upíři své kořeny především v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku,
na Moravě, v Polsku a v Karpatech. Až m nohem později se objevili ve
Francii, Anglii a Německu. Jako pravlastí upírů je nazývána
Transylvánie.
Přesto si každá kultura charakterizovala svou vlastní představu upíra
je však nejvíce rozšířená a stala se obecně společnou pro většinu
kultur a národů. Zosobňuje ji tajemná, záhadná postava s plnými rudými
rty a dlouhými zuby s kapkami krve.
Je obdařena nadpřirozenou silou, ovládá magii a má hypnotické
schopnosti. Upírem může být i žena, ale všechny ženy jsou krvelačnější
než muži.
O upírech, lépe řečeno vzkazech pro ně, se prý můžeme také dočíst v
Bibli (Starý zákon). Znalci Starého zákona tvrdí, že určitá slova v
třetí knize Mojžíšově, kapitole 17 jsou nepochybně adresována upírům:
"Krve žádného těla jísti nebudete, neboť duše všelikého
těla jest krev jeho. Kdokoliv by ji jedl, vyhlazen bude."
Věřilo
se také, že Satan v podobě upíra měl svůj vliv v epidemii cholery,
která zachvátila střední Evropu (Vše co si lidé vytvořili sami a je to
zlé, tak to svádí na Satana) v roce 1417.
Jedinou, však všeobecně známou tradicí ochrany proti upírům lze
pokládat křesťanský kříž. Je třeba se podívat na celou podstatu této
této tradice z trochu jiného pohledu. Jít po stopách historických
pramenů hlouběji do minulosti.
V slovanských a balkánských zemí východní Evropy je možné se na
odlehlých a liduprázdných místech setkat se vztyčenými kříži. Jsou
vyrobeny ze dřeva nebo z kamene. V dávných časech tudy vedly cesty
poutníků a kupců. Časem se k těmto křížům dostavělo i nouzové přístřeší
nebo kapličky. Kříž tady měl své poslání, chránit člověka v nouzi před
bytostmi temnot. Nutno dodat, že doposud vznik a původ nebyl nikdy
uspokojivě vysvětlen.
V době narození Ježíše Krista byl kříž považován za běžný mučící nástroj, na kterém se popravovalo.
Zajímavou historii má kříž vztyčovaný na hrobě, ještě mnohem dříve, než
se spojoval s umučením Ježíše Krista a stal se symbolem křesťanství,
tak se jím např. označovalo křížení cest.
Na křižovatkách se většinou pohřbívali lidé, kteří zemřeli nějakou
nadpřirozenou smrtí. Tuláci, sebevrahové, neznámí lidé, ti, kterým se
přisuzovala hrůzná pověst - čarodějové apod.. Kdyby se údajně chtěli
vrátit do světa živých , věřilo se, že by nevěděli na jakou stranu se
vstoupit. Než by se rozhodli, přišlo by svítání, kdy moc černých duchů
končí...
Nejenom Křesťanský kříž , ale spousta dalších předmětů a rituálů souvisí s vampyrismem.
Nejvíce záznamů je však spojeno s nalézáním upírských hrobů, případně
celých pohřebišť. Existuje o tom nejrůznější svědectví, jak z okultních
studií, tak i úředních zápisů. Definitivní tečku za nočními výlety
upíra udělalo vždy spálení jeho těla na hranici. Na tomto místě je
třeba dodat, že v Čechách spalování upírů zakázala až osvícená
panovnice Marie Terezie.
Uvádí se asi 46 příčin, z nichž se nebožtíci nebo živí mění v upíry.
Dále sebevrazi (kteří se stávají psychickými upíry v dalším životě),
čarodějové (kteří se mohou stát upíry díky svým rituálům nebo jsou
vybráni do užšího svazku), a údajně lidé postiženi církevní klatbou a
úkladně zavržení jedinci (až samotáři). Také ti co byli prokleti
vlastní rodinou a ti co se zapletli do magie.
Podle
některých lidí a okultistů byli němečtí a francouzští upíři mírnější a
hodnější než kolegové z východních zemí. Zde je sepsáno pořadí zásad,
kterými se řídí stav upírství a mimo jiné uvádí, smrtelná bledost,
která se často upírům připisuje, nebývá vždy podmínkou.
Upíři se naopak projevují krásou a kypícím zdravím, až na občasnou
nevolnost a malátnost. Sáním krve si upír prodlužuje svou existenci,
přičemž intervaly mezi nasycením mohou být i několik let. A když už k
tomu dojde, nemusí nutně zabít. Naopak rozmnožuje svůj druh.
Žijí v uzavřených komunitách a nikdo je z ničeho nepodezřívá. Důstojně
skrývají svou identitu a naučili se přežívat tak, aby neuhynuli
upálením nebo kůlem.
Upíři vyhledávají obvykle svou oběť, které se potom dvoří se všemi
znaky milostné vášně a záhadné romantiky. Touží po sympatii a lásce
nejen své oběti, ale i mezi sebou. upíři jsou démoni sexu a zvrácené
erotiky s jemnou příchutí sadismu. V dějinách se stali dokonalým
zosobněním něčeho nepochopitelného, nepoznatelného a záhadného. Něčeho,
co může vyvrátit z kořenů celý běh lidského života a dokonce uhasit i
jeho plamen.
Upíři se množí a násobí přesně podle temných nadpřirozených zákonů.
Tajemné pouto v jejich existenci představuje hřbitovní hlína, která
symbolizuje jejich spojení se záhrobím a jejich rakve, které v sobě
nesou smrtelnou kletbu. Ten, kdo poruší klid jejich rakví, často umírá
záhadnou a nevysvětlitelnou smrtí. Historie je poseta spoustou těchto
případů a to nejen z oblasti vampyrismu.
"Hroby a rakve v sobě mohou skrývat neznámá tajemství, záhadné magické síly
nepochopitelné pro dnešní přetechnizovaný svět.
Mohou s nimi být spojeny ty nejneuvěřitelnější případy, záhadná úmrtí a tragické nehody.."
Nerozřešenou
záhadou je třeba i mumie budhistického reformátora Tsonga Kaby z
Tibetského kláštera Chaldan. Jeho rakev se volně vznášela bez viditelné
podpory asi 20 cm nad zemí. Z Tibetu pochází i zpráva, že v
nepřístupných podzemních kryptách paláce ve Lhase jsou uložena těla
záhadných obrů. V roce 1957 to vypověděl syn vysoko postaveného
hodnostáře Tibetské vlády, kterému lámové i přes velký zákaz dovolili
sejít dolu. Vypověděl, že dlouho sestupoval po schodech se zavázanýma
očima. Napočítal několik stovek schodů. Lámové během cesty vůbec
nepromluvili. Když dorazili do hrobky, tak spatřil tři obrovská těla
pokrytá zlatem. Těla ležela v rakvích z černého kamene. Dva muži a
jedna žena. Žena měřila přes tři metry a největší z mužů pět metrů.
Jejich hlavy byli na temeni lehce kuželovité, měli úzké čelisti, malá
ústa a tenké rty. Těla byla v naprosto zachovalém stavu a budila dojem,
že jsou pouze v hlubokém spánku.
Dá se usoudit, že se jedná o těla "Nefilů", pradávných učitelů lidstva,
o kterých se v jistých souvislostech zmiňuje i Bible. Byli stvořeni
spojením pozemských žen s démony (lépe řečeno s údajnými bohy či
polobohy).
Komentáře
Přehled komentářů
Bylo by vhodné citovat odkud tento článek je původně, nevím proč,ale silně mi připomíná kapitolu z knihy Nosferatu od Petra Štěpána
Kritika
(Rosie, 12. 8. 2011 13:43)